Po ne moc vydatném spánku se necítím vůbec dobře. Naštěstí po cestě potkávám známé tváře a soustředím se spíš na konverzaci ne tolik na malátnost. Je fakt vlhko. Teplé počasí a vlhko nejsou má oblíbená kombinace. Fakt ne.
V práci se mi dnes líbilo. Makám si na svěřeném úkolu a mám svobodu, kdy jít na oběd. Tedy spíše na společenské setkání. Z jídla, které je na výběr si zas nemůžu vybrat nic. Tedy mohla bych. Suchou rýži nebo brambory, ale po zkušenostech z minulého týdne se už fakt bojím i těch místních brambor. Mám hrozný hlad. Houska mi moc nejede. Těším se domů na čerstvou nesuchou rýži s mrkví. Ostatní se ládují opět hranolkama s tatarkou a hermelínem. Snažím se rozptýlit se konverzací. Docela se vede a vynese mi pozvání na poobědový čaj. Hotový balzám do bříška.
Nelíbí se mi, že si lidé můžou myslet divný věci, proč nejím. Von se totiž rozhašený žaludek blbě dává dohromady, pokud nemáte možnost jít pořádné a lehké jídlo několikrát denně. Docela (na můj vkus) vtipně na to zareagovala kamarádka. Dokonce i docela nahlas na tak malý prostoj, kde jsme stolovali. Někomu zatrnulo, ale kamenná tvář nic neprozradila. Navržené diagnózy jsou někdy k smíchu. Hlavně, když je nemáte.
Po práci výtečný pozdní oběd, který si nemůžu vynachválit. Je mi jasné, že něco tak jednoduchého by moc lidí asi nejedlo. Žádné koření, nepřesolené, nepečené, nesmažené, negrilované.
Večer jsem se chtěla projít do kina na hezký zrestaurovaný film, ale balím to a jdu spát. Musím si fakt nutně obstarat DVD, protože Ikarie XB 1 mě vábí.
No comments:
Post a Comment