Zasedla bych k počítači už začátkem týdne, ale nebylo by moc co psát. První dva dny v týdnu to byla taková úřední nuda, dalo by se říci. Z práce hned po pracovní době domů, ani o minutu dýl. Jediné povyražení byly společné obědy. V úterý jsme k jídlu zasedali už tři. Dokonce venku pod slunečníkem, díky kterému bylo při jídle příjemně (jinak bychom se usmažili po pár minutách). Akorát je teď nějaké vosí období nebo co. Odhánět ta hejna (nejvíc asi 4 vosy) bylo fakt moc. Takovýho strachu. Po obědě vždy čaj/kafe, co každý rád. Takové obědové pauzy jsem v minulém zaměstnání nemívala. Jsem ráda, že se mi nyní alespoň do obědu stres nemíchá, protože jíst se má v klidu. Nehltat, užívat si času, který během dne máme pro setkávání se s druhými.
V půli týdne začínalo v práci opět přituhovat. Čtvrtek byl klasicky nestíhání. Zůstala jsem dýl a nesla si práci s sebou domů. V pátek jsem aktivně posílala e-mail s vypracovaným úkolem už o půl sedmé ráno. Ano, to je doba, kdy ještě někteří chrupkaj v postýlce. Ranní ptáče dál doskáče. Za raní rosy dobře se kosí. Už neznám nic dalšího, co by se dalo říkat, aby se v člověku probudil pocit viny, že ještě nezačal ráno pracovat.
Ráda bych večer začla chodit dřív spát. Tento týden se mi to podařilo asi jen 2x. Byla jsem fakt hodně unavená, že to ani jinak nešlo. Sledovala jsem hodně vtipná videa před usnutím, až mě ze smíchu bolelo břicho. Příjemné uvolnění.
Jako nejlepší den pracovního týdne by se dal jmenovat asi pátek. Práce šla od ruky. Naštěstí byly už jen dodělávky. Dokonce přišla i pochvala, kterou jsem vážně nečekala. Akorát tu mám jednu nepříjemnou záhadu s registrací do extra stupidního systému, ale snad ji vyřešíme příští týden. Že prej už uživatel existuje. Houby! Během oběda jsme se civilizovaně bavili s mým nejmilejším. Tedy další pěkný zážitek. Po práci jsem si doma chvíli dáchla a pak nadešla první lekce cizího jazyka. Tak dlouho jsem už do žádné jazykové výuky nechodila. Nějaké skryté zásoby energie mi zařídily, že jsem se cítila snad nejlépe za celý týden. Dobře jsem se soustředila a něco mi i šlo. Těším se na opakování nově naučených věcí, na domácí úkol a určitě na další lekci. Doufám, že si zvládnu pohladit i domácí zvíře, které nad výukou mělo dohled! (Kecám. Zaspalo většinu, ale třeba už to všechno zná.)
Taky teď hodně přemýšlím nad pečením dortu a jiného sladkého pečiva. Ráda bych vyzkoušela zase do sladkého zakomponovat nějakou zeleninu. Třeba příští týden. O víkendu raději odpočinek. No a to mi připomíná, že porušuji předsevzetí o časném usínání. Tak dobrou s kobrou. Chichichi. (To se to směje, když nebydlíte v teplých krajích a sousedi snad nechovají žádné hadice. Snad se o nich nemýlím.)
No comments:
Post a Comment